Studium bezpečného oboru

Vystudoval jsem naprosto bezpečný obor truhlář a samozřejmě jsem si vyzkoušel toto povolání v praxi. Tuto praxi jsem byl nucen naprosto dobrovolně přerušit vojenskou základní službou, ale i přes to jsem se k ní po vojně vrátil. Po celou dobu, ač obklopen drobnými úrazy kolegů se začalo povolání truhláře zdát nejspíš málo nebezpečné a začal jsem pracovat jako lešenář.

Stavitel lešení v Praze

Stavět lešení bylo dobrodružstvím nepředstavitelných rozměrů a to úplně doslova. Lešení jsem stavěl kolem Chrámu Svatého Víta, okolo nejvyššího patra Petřínské rozhledny, ale i kolem obyčejné banky na Václavském náměstí, kde nás majitel firmy nechal rozložit postavené lešení v noci. Stačilo pak na takové lešení pouze vylézt a dobrodružství jako z filmu, bylo na světě. Zmíněnou budovu banky obklíčilo v tu chvíli Policejní komando a z lešení nás sundávali v kuklách s tím, že jsme banku přišli vykrást. U filmových scén ale můžeme rovnou i zůstat. Lešení pro kulisy jsme stavěli pro film Johanka z Arku a pro mnoho dalších filmů, které se u nás v Česku natáčeli. Náplní práce lešenáře bylo stavět lešení i jako pódium a i to byl adrenalin, třeba když se stavělo lešení pro Michaela Jaksona. Při stavění lešení jsem si stihnul pořídit rodinu a narodil se mi syn. Když byl synovi 1 rok zjistil jsem, že by mě víc neznal, než znal a proto jsem se rozhodl uzavřít tuto napínavou etapu mého života a nenapadlo mě nic jiného než si vybrat povolání klempíře a pokrývače.

Jak truhlář na střechu vylezl.

Klempíř je naprostý šílenec lezoucí dobrovolně po střeše a připevňující na střechu klempířské prvky chcete-li plechy, aby do domu nepršelo. Pokrývač v podstatě dělá úplně to samé jako klempíř, jen k tomu potřebuje hromadu svalů, aby celou střechu, pokud je například z betonových tašek, položil. Ač jsem si myslel, že větší adrenalin, než stavět lešení už není, zjistil jsem, že takový klempíř má každý den adrenalinu víc než dost. Každopádně mi toto dobrodružství přineslo i další nádherný okamžik mého života, když mi moje žena oznámila, že se nám narodí dcera a kde jinde jsem se tuto novinu dozvěděl, než na střeše, kde mi byla někdy parťákem.

Pokračování rodu

Jak už jsem v úvodu psal, v mých stopách jde i můj syn Robert. Jestli se do rodinné firmy zapojí i má dcera Karolína je otázkou. Možná bych raději než kladívko v jejích rukách viděl tužku a papír a mohla by po mamince převzít administrativu, abych se alespoň o ni tak nebál.